Autor: Erika Johansenová
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2014
(1. díl triologie)
Anotace: Fascinující fantasy příběh dlouho ztracené královny, její nejisté a nebezpečné cesty na trůn a přátelství i hlubších vztahů, které vznikají, když se temné nadpřirozené síly snaží zničit poslední zbytky dobrých, spravedlivých a věrných. (Tato kniha na Databázi knih)
Královna Tearlingu by se dala zařadit mezi fantasy knihy s nálepkou Young Adults, což je kategorie, ve které má o početnou konkurenci postaráno. Příběh sám o sobě nepůsobí příliš originálně – princezna schovaná v domku v lese, které jdou všichni po krku už od narození, se v devatenácti letech vrací, aby začala vládnout svému království. To je prolezlé korupcí, takřka ve všech ohledech úplně na dně, a navíc svázané smlouvami se sousedním Mortmesne, kterému vládne obávaná Rudá královna. Otázkou tedy je, jestli dokáže Johansenová čtenáře něčím překvapit. Troufám si říct že ano.
U fantasy knih patří mezi nejdůležitější faktory vystavění světa, ve kterém se děj odehrává. Měl by být originální, nápaditý, ale zároveň bez znatelnějších logických chyb. Svět, který Johansenová vytvořila má nepopiratelně své kouzlo, ale zanechá po dočtení prvního dílu spoustu otázek. Nejdřív jsem si myslela, že jde o nějakou fázi středověku – královnina garda v rytířské zbroji bojuje meči a jezdí na koni, nikde žádná elektřina, problémy s lékařskou péčí a hygienou atd. Jenže potom autorka zmíní několik věcí, které lidé ve středověku neměli šanci znát, Kelsea má koneckonců v knihovně výtisky Harryho Pottera a Hobita. Nejde totiž o historii, nýbrž budoucnost, kdy se lidstvo dostalo na nový kontinet a ztratilo mnoho technologií, které musí vynalézt znovu. Co přesně se stalo, že došlo k tzv. Překročení, si autorka zatím nechává pro sebe.
Dalším trumfem této knihy je hlavní hrdinka Kelsea. Zapomeňte na krásky, které zachraňují svět zatímco mají hlavu plnou zamilovaných myšlenek, Kelsea je jiná. Mnoho krásy nezdědila, ale miluje knihy a rozhodně není hloupá. V Královně Tearlingu zároveň chybí romance, což si během četby takřka neuvědomíte a knize to rozhodně neuškodilo, spíš naopak.
Mnoho prostoru připadlo také královniným gardistům, hlavně pak Palcátovi a Rafanovi, které si také nelze neoblíbit. Kniha není vyprávěná pouze z pohledu Kelsey, ale objeví se i kapitola z pohledu jejího strýce, Rudé královny a nebo Javela, strážce brány, jehož kapitoly byly z psychologického hlediska velice zajímavé. Naopak víc prostoru by si zasloužil Kostěj, král zlodějů, který je sám o sobě další velké tajemství.
Kniha je velmi čtivá a poutavá, plná politiky, ale najdete v ní i akci. Začátek má možná pozvolnější tempo, ale jakmile se kniha přehoupne přes polovinu, děj nabere na obrátkách. Stránkami se jako stín plíží otázka magie, ať už záhadné schopnosti safírových náhrdelníků, které vlastní Kelsea či kouzla její úhlavní nepřítelkyně – Rudé královny.
Toť ke kladným stránkám věci. Na druhou stranu v knize mohlo být daleko méně krve a brutality a ničemu by to neublížilo. Stránky plnilo relativně barvité líčení hrůz z první mortské invaze nebo bojové scény, ve kterých nebyla nouze o oběti a ošklivá zranění. Jestli jsem Achilleově písni vytýkala popisy bitev, tady byly naopak až strašidelně reálné a surové. Zkrátka nic pro slabší povahy.
Kelsea má před sebou těžký úkol a dostala se do velice nezáviděníhodné pozice. Nevypadá to, že by měla tearská vladařka šanci na úspěch, ale nechám se překvapit, jak to celé Johansenová rozplete. Vypravěčský talent ve své první knize každopádně prokázala.
4,5* což zaokrouhluji na 5* :)
Yorumlar