Autor: Madeline Millerová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2014
Anotace:
Řecko v časech hrdinů. Patroklos, nešikovný mladý princ, byl vyhoštěn do království Fthie, kde žije přehlížen ve stínu krále Pelea a jeho zlatovlasého syna Achillea. Achilleus, „nejlepší ze všech Řeků",
je vším, čím Patroklos není – silný, krásný, syn bohyně -, a jejich cesty se nikdy neměly zkřížit. Jednoho dne ho však Achilleus vezme pod svou ochranu a brzy se z nich stanou přátelé.
Vzdělávají se v umění války a medicíny
a z jejich pouta vznikne něco mnohem hlubšího –
k nelibosti Achilleovy matky Thetidy, kruté mořské nymfy. Když přijde zpráva, že byla unesena Helena Spartská, jsou řečtí muži vyzváni, aby šli do války proti Troji. Achilleus se připojí, sveden příslibem slavného osudu. Patroklos, zmítaný láskou a strachem o svého přítele, následuje Achillea do války, aniž tuší, jak krutá zkouška je čeká. Toto dojemné a originální ztvárnění trojské války je zničujícím příběhem lásky a soupeření mezi bohy a lidmi. Hlavní zápas se však odehrává mezi nelítostnou ctižádostí a touhou lidského srdce po míru.
Pokud jde o antiku, vždycky jsem z nějakého důvodu měla radši Řím než Řecko. Možná proto, že měli akvadukty, Gaia Julia Caesara (tudíž i slavné problémy s Galií) a nebo je to tím, že k Římu to máme prostě a jednoduše geograficky blíž.
Nebyl to jediný důvod, proč jsem k Achilleově písni přistupovala bez jakýchkoli očekávání, důležitou roli hrálo také to, že anotace u knihy na Databázi knih (viz výše), koneckonců i úryvek z recenze The Dallas Morning News na zadní straně obálky hlásaly, že se kniha zaobírá primárně vztahem Patrokla a Achillea. Miluji historii a proto jsem ráda, že to tak úplně nebyla pravda.
Jejich vztah, ta silná, až dechberoucí láska, do knihy zapadl jako kousek skládačky. Ani Patroklův neskonalý obdiv Achillea (projevovaný častými zmínkami o jeho krásných zlatých vlasech nebo neméně krásném těle) mi narozdíl od některých recenzentů nevadil.
Achilleova píseň vyprávěla děj Iliady, ale do popředí vytáhla místo samotného Achillea jinou, velmi zajímavou figuru – Patrokla. Sama jsem Iliadu nečetla, ale jsem si jistá, že ortodoxní fanoušci Homérova eposu by jistě měli výhrady a našli by nějaké nepřesnosti. Jako bližší seznámení se zmíněným slavným Homérovým dílem a kniha plná emocí však Achilleova píseň obstojí.
Co se mi tedy líbilo? Kniha mě překvapila svou čtivostí, to zaprvé. Je jasné, že Madeline Millerová ví, o čem píše, ostatně vystudovala latinu, klasickou řečtinu a specializovala se na adaptaci klasických textů do moderní podoby, takže se výběru tématu nelze divit.
Potom je třeba zmínit postavy. Zamilovala jsem si je, hlavně Patrokla, Briseovnu a Odyssea. No dobře, možná i Achillea. Samozřejmě také oceňuji, že jsem si rozšířila obzory.
Teď trocha kritiky. V tomto případě jí však mnoho nebude. Snad jediné, co mi výrazněji vadilo, bylo popisování bojových scén, kterých se v poslední třetině knihy vyskytlo hned několik. Nepřišly mi reálné, něco jim chybělo. Myslím, že popis boje nebude autorčina silná stránka.
Na konci knihy je rejstřík postav. Pro někoho možná příhodný rádce, ale upozorňuji, že u jednotlivých jmen autorka uvedla skutečně vše. Včetně údaje, jak to s danou postavou skončí. Mě osobně to nevadilo, Achilleovu píseň jsem brala do ruky ve chvíli, kdy jsem z hodin českého jazyka a z řeckých bájí zhruba věděla, jak to s kým skončí, ale chápu, že pro někoho by to mohl být problém.
Tahle kniha mě dokázala udržet v napětí a nutila ke čtení. Na těch 358 stranách totiž bylo tolik emocí: smršť zoufalství, lásky, hrdosti a otázka, kolik jsme po ni ochotni obětovat. A také krutě pravdivá proroctví, kterým nelze uniknout...
Z pěti hvězdiček dávám bez delšího otálení všech pět.
P. S. Když na konci říká Odysseus Pyrrhovi: "Třeba i já budu jednoho dne slavný. Třeba dokonce slavnější než ty." smála jsem se. Jak už jsem poznamenala, knihu psala odbornice a dala si na ní záležet.